THE SOUND OF SILENCE (Simon & Garfunkel)

Ahoj temnoto, starý příteli
Zas přišel jsem s tebou promluvit
Protože představa jemně se vplížíce
Nechala svá semena zatímco jsem spal
A ta představa
Co byla zasazena v mém mozku
Stále zůstává
Ve zvuku ticha

V neklidných snech jsem chodil sám
úzkými dlážděnými ulicemi
Pod svatozáří pouličních lamp
Zvednul jsem límec proti chladu a vlhku
Když mé oči bodnul
Záblesk neónového světla,
Jež rozdělil noc
A dotkl se zvuku ticha

A v holém světle jsem uviděl
Deset tisíc lidí, možná víc
Lidi rozmlouvající bez mluvení
Lidi slyšící bez naslouchání
Lidi píšící písně, jež hlasy nikdy nesdílely...
A nikdo se neodvažuje
Narušit zvuk ticha.

"Blázni," řekl jsem "Vy nevíte
Že ticho roste jako rakovina."
"Slyšte má slova, jimž vás mohu učit
Vemte mé paže, když na vás mohu dosáhnout."

Ale má slova jako tiché kapky deště padly,
A ozývaly se v prostorách ticha.
A lidé se klaněli a modlili
K neónovému bohu, jehož stvořili.
A znamení blýskalo své varování
Slovy jež tvořilo.
A ta znamení říkala:
"Slova proroků
Jsou napsána na zdech metra
A nájemních hal.
A šeptána ve zvuku ticha."